Tento článek úzce navazuje na první díl, který jsem věnoval funkci a provedení přejezdníků v reálném železničním světě ČSD, ČD a ŽSR. Zde popisuji vlastní amatérskou výrobu přejezdníku v měřítku 1:120.
Na svém kolejišti samozřejmě počítám také s chráněným přejezdem (závory s výstražníkem). Rozhodl jsem se, že ho doplním také přejezdníkem, a to ve verzi se třemi světly. V reálu jsou přejezdníky konstruovány stavebnicovitě z dílů návěstidel AŽD70, pouze návěstní štít je jiný. Zvolil jsem stejnou metodu. Vzhledem k tomu, že lze zakoupit plastikovou stavebnici návěstidel AŽD70 ve velikosti TT, rozhodl jsem se ji využít. Jediné, co je potřebné vytvořit, je návěstní štít. Vycházel jsem z rozměrů podle předlohy a po přepočtu a zaokroulení mi vyšly základní rozměry 8,5 x 7 mm (výška x šířka), což je realizovatelné bez větších problémů, postačí plastiková destička 0,3 – 0,5 mm a skalpel. Otvory pro světla vychází na 1,6 mm. Stínítka (kryty) světel by se daly vyrobit z nějaké trubičky nebo plechu, ale nejjednodušší se mi zdálo použít díly z původní stavebnice. V ní jsou hotové díly návěstidel o dvou, třech a čtyřech světlech. Postačí žiletková pilka, pořádný držák a pevná ruka (obr.1). Když se něco nepovede, nevadí. Máme k dispozici 9 krytů a potřebujeme pouze tři. Uřízl jsem čtyři, nejhorší zahodil. Všechny se mi povedlo uříznout tak, že u každého krytu zbylo z původního výlisku velice tenké mezikruží okolo otvoru pro LED, což významně zjednoduší lepení. Po začištění a odmaštění dílů následuje lepení. Nejprve jsem pomocí vteřinového gelovitého lepidla zalepil tři LED s vývody. Použil jsem diody SMD 0402 s vývody zakoupené v N-šopíku (ZDE). Kdo má dobré oči a pevnou ruku, může je zkusit letovat sám. Abychom nemuseli tahat dolů šest drátků, základní zapojení uděláme již na zadní straně návěstidla. Nejprve spojíme do serie dvě žluté diody a ponecháme jenom krajní vývody (drátky u spoje zkrátíme na minimum, pozor na pájení, abychom je teplem neodletovali od LED). Spoj přilepíme kapičkou lepidla, na to kousek tenkého papíru (2 x 3 mm) nasáklého lepidlem. Zůstanou nám dva vývody. Vývod od anody (na + pól) podobně sletujeme s vývodem od anody bílé diody. Opět přilepíme. Na závěr naneseme postupně několik vrstev šedé barvy. Ve výsledku budeme mít tři vodiče – společnou anody, katodu bílé a katodu žlutých LED. Schematické zapojení je na obr.3. Po zaschnutí jsem na čelní stranu návěstného štítu přilepil stínítka (Na obr.2 je atrapa přejezdníku bez LED – bude otočená směrem do tunelu, tudíž světla vidět nebude). Následovalo slepení se stožárem (trochu pozornosti vyžaduje vložení tří tenounkých vodičů do sloupku). Barvení a případné patinování. Provedení návěstního štítu, stožáru i označovacího pruhu odpovídá konci 80-tých let a dodnes se používá. Výsledek práce je na obr. 4 a 5. Rozdíl ve svitu diod lze vyrovnat vhodnou volbou předřadných odporů. Každá barva má vlastní odpor. Stožár návěstidla je osazený v patici podle V.Báni – viz ZDE. Umožní to osazení malé destičky s plošným spojem a konektorem, čímž zabráníme utržení velmi tenkých drátků.
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Obr. 4
Obr. 5 – Výsledek
Pokud se někomu více líbí dnes používané přejezdíky, které téměř vždy mají místo žlutých světel pouze reflexní kruhy o průměru 200 mm, má situaci jednodušší. Stačí dvě kapky žluté nebo žlutě-oranžové barvy o průměru 1,6 mm a jedna bíla dioda. Méně pájení, méně drátků, jednodušší zapojení.
Elektrické zapojení
Základní zapojení:
Jak již bylo uvedeno v prvním díle, je zapojení triviální. Žluté diody se přes odpor připojí na trvalé napájecí napětí a bílá se připojí přes spínací kontakt S1. Je to buď kontakt nějakého relé, spínajícího proud do závor, nebo mikrospínač na servu, které spouští závory. Odpory R1 a R2 se určí podle typu diod, pro SMD diody vystačí proud 5 mA i méně. Vhodný prográmek k výpočtu předřadného odporu je ZDE. U žluté se musí počítat s úbytkem na dvou diodách. Dioda D1 se osazovat nemusí, slouží pouze jako ochrana proti poškození LED při manipulaci a náhodném přepólování napájení. Úbytek napětí na ní je cca 0,6 – 0,7V. Odpory a diodu je nejlepší montovat do patice (viz výše).
Zapojení s modulem PR3B:
Pokud použijeme modul pro ovládání železničního přejezdu podle V. Báni ( ZDE ), odpadá nutnost použít ovládací kontakt. S výhodou využijeme výstupní napětí na svorce PRST pro závory (při spuštění závor je svorka propojená se zemí). Dioda D1 zde není nakreslená, o jejím použití platí to samé, co u předešlého zapojení.
Zapojení s blikáním:
Pokud chceme, aby bílé světlo blikalo (vypadá to živěji), máme několik možností. Tranzistorový blikač, integrovaný obvod NE555, mikroprocesor PIC a pod. Ale pro většinu modelářů bude daleko nejlepší koupit za pětikorunu blikající LED libovolné barvy a velikosti a tu ukrýt někam pod kolejiště, nebo ji i natřít černou barvou (aúúú…). Schéma je na následujícím obrázku. Blikající LED lze aplikovat i v zapojení s ovladačem PR3B. Samoblikající dioda však nebliká stejnou frekvencí, jako předepisují dopravní předpisy. Pokud to někomu vadí, musí použít jiný blikač. Samozřejmě, nejlepší výsledky dosáhneme s mikroprocesorem, dá se napodobit i postupné rozsvěcení a zhasínání žárovky.
