130 let dvou modelářů

Když má kamarád narozeniny, je to důvod na oslavu. Když jsou to kulatiny, důvod je tím větší. A u odrostlejších juniorů se slaví i půlkulatiny. 

Zítra si připomene 65 let jeden ze známých pražských železničních modelářů, autor a provozovatel webu Honzíkovy vláčky a N-šopíku, JUDr. Jan Hlaváček.

A před dvěma měsíci si stejné jubileum připomenul člověk, bez kterého by možná v ČR i SR bylo výrazně méně digitalistů. Zcela určitě by bylo méně dostupných informací. Ano, myslím tím Martina Pintu – LokoPin-a. Bohužel, Martin se nepochlubil a protože do hospody nechodí (nebo chodí v Písku), zůstalo jeho jubileum mezi modeláři zapomenuto.

Nemám rád opisování a kompilování z cizích webů, proto se jen zmíním, že Martin založil web LokoPin před osmi lety. Jeho první příspěvek si můžete přečíst zde. Hlavní náplní tohoto specializovaného webu je především digitalizace modelové železnice a zejména pak software Train Controller.  Honza Hlaváček svůj web provozuje od roku 2009 a je zaměřen na širší okruh otázek – od modelářské filozofie, přes elektroniku až po pracovní postupy. O svých začátcích píše zde. Když jsem se po téměř třiceti letech vracel k „vláčkařině“ byly tyto dva weby nejdůležitejší z těch, kde jsem si začal obnovovat informace a čerpat nové poznatky. Oba patří mezi nejčtenější weby pro železniční modeláře. K Martinovi jsem se přihlásil na seminář o Train Controlleru a spoznal jsem v něm naslovovzatého odborníka. Bohužel, z Prahy do Písku to sice není kolem světa, ale na každodenní setkávání to není. Tak se vídáme tak jednou, dvakrát ročně, ale o to víc si píšeme.  S J. Hlaváčkem jsme se díky mé objednávce v  N-šopíku seznámili osobně, zašli si popovídat na pivo, pak jsem byl pozván do Nagana na setkání s dalšími modeláři a od té doby úzce spolupracujeme. A nejen v hospodě. Honza i Martin jsou studnice zkušeností a modelářského moudra, nebrání se novým poznatkům a rádi zkouší nové postupy. A hlavně, získané informace si nikdy nenechávají pro sebe, ale na webu se o ně dělí s kamarády i s neznámými lidmi. Fotografie obou pánů jsem si dovolil vypůjčit z jejich webů, vzhledem k náplni článku jsem si svolení nevyžádal. Snad mne žalovat nebudou …

Jak jsem již zmínil, s Martinem se setkáváme méně, proto o jeho dalších aktivitách informace schází. Když přijede do Prahy, většinou si povídáme jen o modelové železnici. A v Písku jsem sice byl dvakrát, ale už jsou to víc než tři roky. Asi bych se měl polepšit. Proto další dva odstavce věnuji Honzovi.

Modelařině a psaní webu se Jan Hlaváček věnuje na plný úvazek, když zrovna nehlídá vnoučata (má je zatím tři). Je už v důchodu, ale jako každý aktivní důchodce má pořád málo času na všechny své zájmy. Je také doyenem a dobrou duší setkání skupinky železničních modelářů, která se pravidelně schází ve smíchovském Naganu. Tentokrát mělo být naše setkání 14. srpna 2014 věnované jeho pětašedesátinám. Nevěděl o tom, tak ani nemohl tušit, co ho čeká. Bohužel, jako správný důchodce, se zdržel na Vysočině a nepřijel. Polehčující okolností je, že to bylo kvůli hlídání vnoučat. No nevadí, oslavě neujde.

Nedá mi, abych se alespoň pár slovy nezmínil o Honzově bývalé profesi. Celý svůj život strávil u policie jako kriminalista. Začínal krátce po vojně jako technik na jednom útvaru na Vysočině, odkud pochází. Později, po vystudování vysoké školy, přesídlil do Prahy a nastoupil do dnešního Kriminalistického ústavu.  Podílel se na vyšetřování a dokumentaci množství různých případů. Pár zkušeností z mládí, dnes už historických, popsal později např. zde a zde.  Po roce 1990 byl nadšeným propagátorem zkoumání a vyšetřování počítačové kriminality. Vypracoval se až na funkci ředitele Kriminalistického ústavu. Bohužel, postupně se stal nepohodlným některým lidem, kteří potřebovali přiohýbat pravdu na stranu svých „chlebodárců“. V roce 2007 musel z funkce odejít po vykonstruovaném obvinění ze spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou. I když mu později soud dal za pravdu, k policii se už nevrátil. Je to škoda pro jeho bývalé kolegy i pro něj. Vliv povolání je vidět i na jeho modelaření. Ještě jsem neviděl tak precizně zpracovanou dokumentaci a poznámky k různým částem kolejiště, jako má Honza ve svých šanonech.

A tak, za sebe, za celou skupinku modelářů z Nagana a snad i další jejich čtenáře a zákazníky, přeji Martinovi i Honzovi do dalších let hodně zdraví, pevnou ruku a ostrý zrak (pro modeláře dle Honzy v „jedině správném“ měřítku 1:160 nepostradatelné, ale i 1:120 je na tom podobně …) a brzké dokončení jejich kolejišť. K tomu jim pomáhej všemocný kouzelník Zababa.

Na zdraví!

 

 

Dodatek po dvou týdnech

Plánovaná a dlouho připravovaná akce měla velký úspěch. Jak to vše dopadlo si můžete přečíst na Honzově webu, přímo z pera (klávesnice) oslavence. Jen zmíním, že Honza přesedlal k lepšímu měřítku … 1:10. Zatím ho nepojmenoval, ale téměř jistě to bude SuperGigantické.