Jak testovat detektory obsazení s S88-N

DIGI-CZ už několik let dodává detektory obsazení. Zejména moduly DIGI-CZ 010 a inovovaná verze 210 (oba s výstupem na sběrnici S88-N) jdou na odbyt snad nejvíc ze všech prodávaných modulů. Kromě toho je mnoho modelářů staví i vlastními silami, nebo je kupují od jiných výrobců.

Z času načas se na mne obrací modeláři, kterým se něco nezadaří a žádají o radu. Nejčastější problém je přehozený vstup a výstup sběrnice S88-N. Návod se čte až když selžou jiné pokusy. Někomu se možná nezdá označení konektorů IN a OUT. Ten konektor, který je označený OUT, vždy musí směrovat k centrále (nebo k rozhraní GenLI HSI). Slovo OUT (snad každý ví, že to znamená ven, tedy výstup) naznačuje, že tudy jdou „data ven“, tedy do centrály. Do konektoru IN pak data přichází z dalších detektorů. Pokud tuto konvenci nedodržíme, nedostaneme do centrály správnou informaci. POZOR – týká se výrobků DIGI-CZ, u jiných výrobců to nemusí platit! Je to proto, že centrála čte postupně (sériově) osmibitová slova z každého detektoru v kaskádě. To je také důvod, proč se nikde nic neprogramuje a nenastavuje žádná adresa. Prostě, centrála přečte registr na adrese 65, potom 66, potom 67 … atd. Adresa 65 je adresou prvního modulu, každý další má číslo o jednotku vyšší. (Adresy 1 – 64 jsou vyhraženy pro zpětnou vazbu výhybek.)

Pokud je deska osazena správnými součástkami (při amatérské konstrukci) mělo by vše fungovat. Nejčastější chyby samo-domo výrobků, se kterými jsem se setkal byly:

• – opačně osazená rezistorová síť (čtyřnásobný rezistor),
• – otočené tranzistory, nebo přehozené typy BC337 a 327,
• – a tradičně, nějaký ten „studený“ spoj.

I u výrobků DIGI-CZ, které jsou před prodejem zkoušeny, musíme dávat pozor na dvě věci:

1. Na desce jsou unipolární integrované obvody citlivé na statickou elektřinu. Antistatické pracoviště asi nikdo doma mít nebude, ale minimálně je vhodné před manipulací s obvody se „vybít“ o vodovod, radiátor (pouze, pokud máte kovové trubky) nebo zemnící kolík zásuvky. Nedoporučuje se na desce pájet pistolovou páječkou.
2. Proudové detektory na vstupu jsou osazené diodovými můstky. DIGI-CZ 010 typem B250C1500, který je navzdory svému označení vyráběn většinou jen na max. 1A, DIGI-CZ 210 pak můstky pouze na 800 mA. Proto větší odběr (dvoumotorový nebo žárovkami osvětlený vlak, zejména v měřítku H0) může způsobit vyhoření tohoto můstku. (Zkrat v kolejišti to obvykle nezpůsobí, protože krátkodobé přetížení můstek snáší dobře a většina zdrojů/centrál vypíná při vyšších proudech poměrně rychle.) Když už se takové „neštěstí“ stane, obvykle to poznáme podle začernalého okolí můstku. Také proto jsme dali do prodeje verzi „Power“ DIGI-CZ 210-2A. Jak napovídá označení, ta snese 2A.

Jak tedy vyzkoušet, zda je modul v pořádku?

Je vhodné zjednodušit si situaci tím, že nezkoušíme pomocí vlaku v kolejišti, ale uděláme si jednoduchý „trenažer“. Stačí k tomu libovolný zdroj 12 až 18 V (střídavý, nebo stejnosměrný) a jeden odpor, cca 2 až 5 kΩ. Místo zdroje samozřejmě můžeme použít i trakční napětí DCC. Jeden pól zdroje připojíme na společnou vstupní svorku detektoru označenou J. Na druhý pól zdroje připojíme do série odpor a na jeho volným koncem postupně přejíždíme vstupními svorkami pro jednotlivé úseky. Ta svorka, které se dotkneme, by měla být vyhodnocena jako „obsazený úsek“. (Proč? Protože přes odpor a vstupní diodový můstek detektoru protéká proud stejně, jako by tekl do lokomotivy na snímaném úseku.) Pozor: starší verzi DIGI-CZ 010 doporučuji testovat pouze střídavým napětím, protože je v nich použitý pouze jednoduchý optočlen, obsahující jen jednu LED. Pokud máme jen stejnosměrný zdroj, je potřebné vyzkoušet obě možné polarity. Při jedné polaritě nebude obvod fungovat.

Pokud testujeme modul DIGI-CZ 210 s přídavnými LED, vidíme obsazení hned na modulu. Ale i tak musíme na vyhodnocení funkčnosti celého obvodu použít přenos do počítače. Asi všichni, kdo zakoupí obvody detektorů obsazení, plánují informaci o obsazení úseků zobrazovat na počítači, takže to by problém neměl být. Důležité je správné nastavení příslušného programu. O tom, jak nastavit indikaci obsazení úseků např. v Train Controlleru, bylo popsáno už mnoho. Proto jen stručně:

Testování v Train Controlleru

 

Na vyzkoušení nám stačí malý kousek Layoutu (nákresu kolejiště), který uděláme za 5 minut. Položíme na něj osm bloků (nemusíme je ani propojovat). Dvakrát klikneme na každý blok, čímž se zobrazí jeho editor. Na první záložce „General“ si blok můžeme pojmenovat („Usek 1“), ale není to nutné. Nic jiného zde nastavovat nemusíme.

 

 

 

 

 

Na druhé záložce „Block Editor“ klikneme nahoře uprostřed na žlutý puntík „New contact indicator“. Symbol bloku vlevo změní barvu na růžovou. Dvakrát na něj klikneme, objeví se další editovací okno – přepneme na záložku „Connection“.

 

 

 

 

 

Zde musíme volbou „Digital System“ určit způsob připojení – typ rozhraní, které budeme používat (používáme) pro komunikaci mezi centrálou a kolejištěm. Zobrazí se zde pouze ta připojení, které jsme předem definovali a vyzkoušeli (Hlavní okno programu – menu „Railroad“, položka „Setup Digital System“). Dále si musíme zvolit adresu úseku, jak již bylo zmíněno, musíme začínat od adresy 65. (Platí, pokud používáme S88-N a připojení přes centrálu NanoX a některý z inteferjsů GenLi, nebo GenLI HSI.) Pak dvakrát potvrdíme „OK“.

Tento postup zopakujeme pro všech osm znázorněných úseků, což nám umožní testovat celý modul s 8 vstupy.

Celý „Layout“ nahrajeme např. pod názvem „Test-S88“, abychom ho měli uložený pro další použití. Pokud máme vše nastavené, můžeme testovat. Obsazení úseku (nebo dotyk odporem na příslušném vstupu) se musí projevit zbarvením příslušného úseku na růžovo.  Po uvolnění se musí „odbarvit“.(Viz obr. 6.)

A co, když mám Z21?

Především, centrála Z21 je výborná, ale má i své mouchy. Jednou z nich (alespoň z pohledu chudého českého a slovenského modeláře) je, že ignoruje protokol S88, který je nejen u nás hodně oblíbený. Proto Jindra Fučík (Fulda) navrhl, společně jsme upravili a DIGI-CZ dodává interfejs (rozhraní) mezi S88-N a R-bus. R-bus je sběrnice Roco, poměrně zastaralá, málo používaná, ale Z21 jí disponuje. Blíže na stránkách autora nebo DIGI-CZ.

Jsou dvě možnosti. V obou případech musíme propojit Z21 (vstup R-bus) s převodníkem DIGI-CZ 033 a na jeho vstup označený S88-N připojit jeden, nebo několik sériově spojených modulů DIGI-CZ 010 nebo 210. První možnost je použít postup uvedený výše. Jediný rozdíl je v nastavení „Connection“. Jako „Digital System“ vybereme „Roco/Fleischmann Z21“ a adresu nevolíme od 65, ale od 1.

K využití druhé možnosti ani nepotřebujeme Train Controller a jeho nastavování. Lze využít konfigurační program Z21 Maintenance Tool (v překladu „údržbářský nástroj“), který lze stáhnout ze stránek výrobce. Pozor! Tento program může nesprávným použitím způsobit znefunkčnění Z21. Proto, pokud přesně nevíte, co děláte, NEDĚLEJTE TO! Po jeho stažení a rozbalení stačí program spustit a zadat síťovou adresu Z21. Kdo neví, co to je, ať nepokračuje. Přepnutím na záložku R-BUS můžeme měnit použití a parametry zařízení na této sběrnici. Nic zde nemusíme měnit. Pro nás je důležitá druhá část – „R-BUS Status“. Přehledně zde zobrazuje stav zpětnovazebních vstupů na všech možných vstupech (tedy 2 x 10 modulech po osmi). To, že na obrázku je modul Roco 10787, snad nikomu vadit nebude. Pod každým modulem vidíme osm číslic (většinou nul). Nula znamená, že úsek není obsazen. Kdo by čekal, že obsazení bude indikovat jednička, jak je to běžné v digitální technice, zklamal by se. Obsazení indikuje rozsvícení čísla příslušného vstupu. Takže na obr.5 (vlevo – kliknutím lze zvětšit) jsou na modulu 1  „obsazeny“ vstupy 5 a 2, což indikují číslice 0005 0020. Nezvyklé, ale celkem přehledné …

Na závěr – ty samé bloky znázorněné v Train Controlleru v.8. Vrchní dva řádky bloků umožňují testování jednoho nebo dvou do série zapojených modulů na NanoX-S88, spodní řádek pak kombinaci DIGI-CZ 210 a DIGI-CZ 033 na centrále Z21. Řádky se liší zadáním jiného digitálního systému a příslušných adres. Používáme pro testování vyrobených modulů DIGI-CZ 210.