Výroba námezníku

Námezníky na modelové železnici najdeme často. Jejich účel je úplně stejný, jako na skutečné železnici. Odstavené kolejové vozidlo nesmí zasahovat do prostoru za námezník. 

„Námezník je nepřenosné, neproměnné návěstidlo, které se umístňuje mezi dvě sbíhající se koleje. Upozorňuje na nejzazší vzdálenost, ve které mohou vozidla stát, aby nedošlo k ohrožení jízdy vozidel po sousední koleji. Na železnici v Česku se jako námezník užívá bílý vodorovný trámec se dvěma černými pruhy, na svých koncích zkosený. Bezpečná vzdálenost dvou kolejí je u normálního rozchodu stanovena jejich vzájemnou osovou vzdáleností 3 750 mm.“(http://cs.wikipedia.org/wiki/Námezník )

Modelové námezníky lze koupit, ale i velmi jednoduše vyrobit. Hezký výrobní postup uveřejnil na svém webu Jirka Sládek . Námezníky vyrábí slepením několika vrstev papíru, seříznutím na správný rozměr a obarvením.

Já jsem zkusil jiný, podle mne jednodušší postup. Použil jsem plastový šestihran od firmy Raboesch, zakoupený u P.Litomyského . Zvolil jsem výrobek Rab 0651, což je šestihran o průměru 2 mm (uvedený rozměr je průmer vepsané kružnice – viz obr.) Prodává se v délce 330 mm (za 14 Kč), což vystačí na 39 kusů, pokud použijeme délku 8,3 mm. Řezat doporučuji skalpelem, je zbytečné používat na tento materiál pilku. Ještě před „nakrájením“ je výhodné celý polotovar nabarvit. Vzhledem k tomu, že je bílé barvy, postačí udělat černé pruhy. Jirka svislé části trámu natírá barvou betonu, možné je i to. Ale většinou z terénu (resp. ze štěrkového podloží) vyčnívá jen horní bílá část námezníku. Po rozřezání na jednotlivé kousky musíme konce ještě zkosit. Je to možné buď pilníkem nebo smirkem, anebo také opatrným seříznutím skalpelem (prsty nepodkládat !!! ). Rozměry skutečného námezníku jsou např. zde . Pro model jsem použil rozměry podle citovaného článku Jirky Sládka. Pouze černé pruhy jsem udělal maličko širší, tak jako byly v reálu v IV.-V. epoše (ale i dnes jsou různé na různých místech…).

Jediné, čím se více liší Jirkův a můj námezník, je uložení do terénu. Námezníky podle Jirku jsou zespodu ploché, ty mé mají dole úhel 120°, což vypadá jako komplikace. Ale vzhledem k velikosti a k tomu, že kolem je obyčejně štěrkové podloží, nebo hlína (nebo cosi zeleného – v reálu obvykle plevel …), postačí kapka hustějšího lepidla (např. Herkules), nebo tavného lepidla z pistole a po zaschnutí obsypat štěrkem nebo hlínou. Pokud by se tento námezník měl položit např. na betonovou plochu (nástupiště), musel by se zespodu obrousit.