Už delší čas jsem uvažoval o tom, že si navrhnu a postavím model trafostanice, která se u nás používá snad od padesátých let minulého stoleti. Já si ji pamatuji před domem u babičky na Vysočině, ještě když jsem nechodil do školy. Bručela tam na nás a občas přitáhla i nějaký ten blesk. Ano je to známý transformátor 22kV-400V/230V (kdysi ještě 6kV-380V/220V) na příhradové konstrukci. Býval v každé vesnici, družstvu, menší fabrice nebo části města. Dnes už bývá trochu modifikován, často je jen na jednoduchém nebo dvojitém sloupu, nebo vestavěný v různých objektech. I na původních konstrukcích jsou velmi často odstraněny vzdušné drátové vývody 3×400/230V a ty jsou vedeny buď podzemními, nebo závěsnými kabely. Existuje snad nespočitatelné množství variant, lišící se použitým transformátorem, počtem izolátorů nebo přidáním bleskojistek a odpojovačů.
Než jsem se rozhoupal, donesla se mi informace, že trafostanici připravuje také Jiří Šafář – Miniatur. Protože znám a mám víc jeho hezkých výrobků, rozhodl jsem se, že počkám. A udělal jsem dobře. Jeden z prvních kousků jsem si pak koupil na červnové burze v Praze. Jirka Šafář, známý svou precizností, navrhl tuto trafostanici jako kombinaci leptu a několika odlévaných dílů (samotný transformátor, olejová nádrž, rozvaděč a sada izolátorů). Mosazné leptané části jsou z plechu o tloušťce 0,2 mm. Přidaná je i bílá plastová kulatina o průměru 0,5 mm na pojistky.
Stavba je skutečně nenáročná, pár ohybů a slepení, nebo spájení mosazných dílů. Šlo to velmi rychle, mosazné díly krásně do sebe zapadají a navíc mají zámky, takže snad to ani nejde udělat špatně. Postup popisovat nebudu, o stavbě z leptů toho bylo popsáno hodně. Mosazné díly jsem sletoval, bylo to za pár minut. Pokud nepočítám prostoje na sušení lepených částí nebo barev, celá stavba nezabrala víc než dvě hodiny. Několik obrázků ze stavby uveřejnil můj přítel Miloš Kostrec na diskusním fóru.
Rozhodl jsem se model ještě maličko doplnit. Z plastové kulatiny 0,7 mm jsem vyrobil maketu tří trubek pro kabely od rozvaděče k transformátoru a do vrchní části. Ty prochází středem příhradové konstrukce a jsou upevněny dvěma malými nosníky ve střední a vrchní části stožáru (tam vede jen prostřední „trubka“). Nejlépe jsou vidět na posledních dvou obrázcích. Kabely jsem vyrobil z mosazného drátu 0,3 mm nabarveného na černo. Na propoje mezi vysokonapěťovými izolátory jsem pak použil postříbřený drát o průměru 0,2 mm. No a po patinování jsem na rozvaděč i transformátor nalepil výstražné tabulky ČSN.
Jak se mi to povedlo, ukazují následující obrázky (v nadživotní velikosti, skutečná výška modelu je 70 mm). Zakoupit stavebnici je možné u výrobce nebo v N-šopíku.
Na ústní dotaz mého kamaráda doplňuji, že to „cosi divného“, co je vidět pod základnovou „betonovou“ deskou, je kousek lepivé gumy. Použit byl proto, že při fotografování na terase foukal vítr a nechtěl jsem o trafostanici přijít.